Historie SDH Frýdštejn
V listopadu 1913 byla pořádána posvícenská zábava a jak to již bývalo zvykem se v pondělí konaly dozvuky a tak zvané stínání kohouta. Při této zábavě se u sklenky piva scházeli Josef Nezdara, Josef Lejsek, Vilém Dědek, Josef Linka, Antonín Linka, Josef Bednář, Josef Vavřich, Josef Pekař a Josef Brož ve společnosti osadního starosty Františka Krause. U piva bylo hodně humoru ale i kritiky. Jak se tak rokovalo, přišlo se i na to, že již tehdy tak průmyslový Frýdštejn dosud nemá požární sbor, ač ve Voděradech a Roudném již je. Tenkrát obecní starosta Václav Sameš prohlásil: „Tak něco chlapy dělejte aby i zde požární sbor byl! “Tak se i stalo a od té doby se začalo rozvíjet založení sboru a tito předem jmenovaní lidé jsou zaznamenáni jako zakládající členi sboru hasičského.
Chlapy se do toho pustili a hned další týden se sešli v hostinci u Antonína Linky a projednávali založení sboru se vším všudy. Usnesli se, že se musí najít občan, který by po osadě provedl získávací akci. Na tuto práci se přihlásil Josef Pekař od hradu. Během dalšího měsíce jmenovaný nábor provedl a získal 70 občanů, kteří se dobrovolně přihlásili k této dobrovolné činnosti. Po této přinesené přihlášce občanů přistupujících ke sboru hasičskému svolali zakládající členové občanskou schůzi, na kterou byl pozván již dlouholetý župní starosta Br. Hybner Adolf ze Zlaté Hvězdy, aby svými upřímnými slovy promluvil k občanům a zároveň je poučil, jaké povinnosti jim sbor ukládá. Podle jeho sdělení jsme měli být jedna z nejsilnějších jednot v župě.
Teď už zbývalo jen jediné. Získat finance. Proto v roce 1914 jednal výbor s osadním starostou a obecním starostou Václavem Samešem jak získat peníze na zakoupení stříkačky a dalších důležitých věcí. Obecním starostou bylo slíbeno, že v začátcích se bude všemi silami snažit co nejvíce podporovat právě utvořivší se sbor. Nebyl to však lehko splnitelný slib, protože dva požární sbory již byly založeny a obecní přirážky nesměly obyvatelé příliš zatěžovat.
Příprava byla již zcela propracována a tak byla 19. července 1914 svolána 1.Valná hromada v hostinci u Růženy Müllerové za přítomnosti 36 členů. Schůzi tehdy zahájil osadní starosta František Kraus. Při této schůzi bylo třeba provést volby jednatele, pokladníka, dozorce nářadí a tři členy vyslance do schůzí župních.
26.července 1914 bylo vybojováno povolení k zakoupení čtyřkolové vozové jednocilindrové stříkačky a nářadí potřebného k provádění zásahů při požárech. Přesný seznam nářadí i z cenami je vypsán v následujícím článku z kroniky. Tato stříkačka byla pořízena v umluvené hodnotě 3150,-Kč
Po dobu války byla činnost sboru oslabena a musela být provedena i volba nového jednatele, jelikož Josef Lejsek musel narukovat. Novým jednatelem byl tedy zvolen Antonín Hušek a po dalších dvou letech Josef Sameš z Barborky. I v době války se musela obstarávat výzbroj což činilo velké potíže. Jednak bylo málo materiálu a jednak bylo málo lidí, kteří by potřebné věci zhotovili. Doba pomalu plynula, až nastal rok 1918, kdy byla prohlášena svoboda a utvořen svobodný stát československý. Tento den každý občan s jásotem přivítal. V den vyhlášení ČSR se v Turnově konala slavnost, které se zúčastnil i frýdštejnský sbor.
Dne 29.prosince 1918 byla svolána druhá valná hromada v hostinci U Nezdarů. Tuto schůzi zahájil Josef Nezdara. Vítal přítomné, kteří se po dlouhé době opět sešli a poděkoval starším členům, kteří po dobu války alespoň částečně udržovali činnost sboru. I na druhé valné hromadě byly na programu volby. Za předsedu byl opět zvolen Josef Nezdara, za místopředsedu František Kraus. Dále byla utvořena zdravotní jednotka samaritánská ve složení Stanislav Růta, František Cejnar, Josef Cejnar a Václav Červa. Nově zvolený předseda Josef Nezdara vyzývá nejen nově zvolený výbor, ale i všechny členy, aby svojí činností pomohli ve společné práci a aby bylo nahrazeno to, co bylo válkou zameškáno. Bylo konstatováno, že díky počtu členů a stavu nářadí, je jednota jednou z nejsilnějších v župě a proto i ve svoji činnosti by měla být v popředí.
Na třetí výborové schůzi roku 1919 bylo jednáno o vybudování zbrojnice. Jelikož nebylo peněz potřebných na tuto akci, bylo uvažováno o použití staršího materiálu z bouraček apod. Naskytla se možnost zakoupení budovy ze zajateckého tábora v Liberci, které byly prodávány spolkům a korporacím za 2 700 Kčs. Na jednání schůze byli také určeni jmenovitě členové, kteří toto obstarávali a materiál přiváželi. Byla jim také stanovena denní mzda ve viši 15,-Kč. Jelikož nebyl k dispozici potřebný obnos na zaplacení, byla uzavřena půjčka ve výši 5 000Kčs v hospodské záložně ve Voděradech. Úvěr byl zapsán na předsedu Josefa Nezdaru a jako ručitelé všichni členové správního výboru. Jednalo se o zakoupení pozemků pro stavbu zbrojnice. Z Borku byly objednány štuky do základů, které pro účel zbrojnice osobně ulonil pan Pavlišta z Voděrad. Na schůzi, dne 4.září 1922 bylo odsouhlaseno, že stavbu zbrojnice provedou členové Pekař, Ťokan a Cejnar. Těmto jmenovaným byla odsouhlasena i odměna za provedenou práci v částce 1500 Kčs. Spolu se začátkem stavby vznikly i debaty jako tyto výlohy uhradit. Došlo se k názoru, že si sbor společně s osadou musí peníze vypůjčit. Nabídl se Vilém Dědek, že obnos 15 536 Kčs sboru zapůjčí a to na 4,5% úrok na 2 roky. Tak se také stalo a stavba mohla být dokončena. Celková stavba zbrojnice stála 18 000 Kčs. Po dokončení stavby zbrojnice měla být předána, aby sloužila svému účelu. A tak se 10. července 1923 konala slavnost, kde byla zbrojnice slavnostně otevřena a též slavnostně předána stříkačka, dříve uschovaná v kůlně u Nezdarů. Průvod této slavnosti vyšel od hradu a v čele jel na koni velitel Antonín Linka. Do pochodu hrála dechová hudba až ke zbrojnici, kde byl slavnostní projev. Nato pak bylo provedeno cvičení se stříkačkou v Žákově koutku. Tuto velkolepou slavnost navštívilo asi 1000 lidí.
Při 13. Valné hromadě dne 27.prosince 1925 měl sbor již 143 členů z toho 133 mužů a 10 žen. Během roku 1925 Přistoupilo dalších 21 žen. Vznikl tak nejsilnější ženský sbor v župě, který byl na návrh výboru založen 6.května.1925. Na této valné hromadě bylo usneseno, aby byla zřízena pohřební pokladna a aby při úmrtí člena každý člen zaplatil 3 Kčs pohřebného, kterýžto obnos se vyplatí pozůstalým. Byl zde také složen slib nových přistupujících hasiček do sboru. Na krojování žen bylo přispěno 500,-Kč ze spolkové pokladny a pro velikou radost daroval starosta p. Nezdara 100,-Kč ze svého. Na schůzi bylo také usneseno, že stříkačka by se měla nechat zmotorizovat.
Citace: "Usneseno: Dáti zmotorizovat stříkačku,poněvadž to jest velká námaha čerpati vodu na dva proudy ručně a poněvadž čerpání vysilovalo, členstvo nemohlo zasahovati k záchrané práci."
Stávalo se totiž, že při požárech nebylo potřebných členů k pumpování a každý civil se této práci vyhýbal. Nastalo tedy další jednání, kdo tuto práci provede a s tím spojený problém, kdo to uhradí. Po delší době bylo jednáno s firmou Štěpánek, která tuto úpravu slíbila provést. Stroj byl proto do firmy převezen a během 4 měsíců byl hotov. Toto zmodernizování stálo 17482,80 Kčs. Na zaplacení se opět muselo vypůjčit ze záložny. Půjčilo se 15 000 Kčs a zbytek 2482,80 na potvrzení sboru půjčil Josef Strnad. Za dovoz stříkačky zaplaceno 80 Kčs. Bylo počítáno s tím, že dluh bude splácen pomocí subvencí a něco že dají zábavy a divadla. V té době byla již hospodářská krize a členstvo se muselo s těmito dluhy vypořádat samo. Nemohlo přeci jen kvůli dluhům ochabnout. Volby nového výboru se konaly vždy po třech letech, proto i na 13. valné hromadě byl nový výbor zvolen a to v čele s předsedou Josefem Nezdarou.
V roce 1926 sbor velmi pokročil a zmohutněl. Byl nejpočetnější nejen na členy ale i na výzbroj. Cena inventáře činila 83 000 Kčs. Když sbor někam vyrukoval, měl svoji trubačskou kapelu s velitelem Netušilem. S těmito trubači se sbor zúčastňoval i župních sjezdů. Župní vedoucí velitel Anděl a jednatel Větvička, frýdštejnský sbor všemožně podporovali.
V tomto roce se v Praze stavěl hasičský dům. Naši členové na jednání 1.9.1926 rozhodli věnovat základní kámen, na kterém by bylo vyryto odkud kámen pochází. Dne 3.10.1926 byl kámen odeslán do Prahy v celkové hmotnosti 230kg. Župním výborem bylo také usneseno, že každý člen požárních jednot přispěje částkou 5 Kčs. Vzhledem k tomu byla svolána mimořádná členská schůze, která se konala 23.listopadu, za přítomnosti župních činitelů. Provedením sbírky byl pověřen J.Pekař. Vybralo se 745 Kčs čímž se jednota Frýdštejn stala podílníkem na hasičském domě v Praze.
5.dubna 1934 bylo zjištěno, že sbírka na zakoupení praporu by mohla být již dostačující. Za ty roky se po korunkách vybraly 4 000 Kčs. Bylo jednáno s různými podniky a nakonec byla objednávka předána Zemské hasičské jednotě v Praze, která se zavázala, že do určité doby bude prapor zhotoven. Cena praporu byla 4 942 Kčs. TJ Sokol oznámila výboru, že se na své schůzi usnesli darovat na prapor stuhu,kterou předají v den oslav. Před obdržením praporu bylo rozhodnuto, že 10.června 1934 ve 2 hodiny odpoledne se bude konat slavnostní rozvinutí praporu. Činily se proto velké přípravy. Bylo usneseno utvořit čestný výbor. V den slavnosti (10.června) bylo vzpomenuto na E. Dědka, jenž věnoval na prapor základ, po jeho smrti z vybraného pohřebného. Na jeho hrob tak byla v den oslav položena kytice.
Dále pak byla provedena volba praporečníka. Byl jím zvolen J.Pekař a jako místopraporečník Lad.Berndt. Jako pobočníci byli zvoleni Fr.Lejsek a St.Pivrnec. Prapor přebíral Lad.Berndt (Jos. Pekař byl nemocen) s těmito slovy:
DRAZÍ BRATŘI!
Přejímaje prapor tento, slibuji jménem všech přítomných, že se vynasnažíme všechny bohatýrské ctnosti věrně plniti. Kdykoli povlaje tato vlajka nad hlavami našimi, připamatujeme sobě, že jest toto symbol bratrstva a bratrství roznítí každého z nás a nebude toho, kdo tento prapor opustil. Nuže vlaj prapore rudobílý a veď nás vítězně vpřed za čest a slávu naší domoviny.
A tak plynul život za kladné práce dál. Výbor scházel se pravidelně každou prvou středu v měsíci. Nastal však rok 1938 a ukázalo se zvýšené nebezpečí ohrožení samostatnosti ze strany fašistického Německa, kde fašismus dosahoval velké síly. Uvažovalo se o tom, že dosavadní stříkačka, ač je ve výborném stavu na poměry zvýšeného nebezpečí již neodpovídá. Je příliš těžká a málo pohyblivá. J.Havel tedy navrhuje aby byl opatřen stroj modernější a lehčí. Na schůzi 6.ledna 1938 byl tento návrh podán.
Na 27. valné hromadě 26.prosince 1939 bylo konečně rozhodnuto o výměně staré stříkačky za novou, moderní. Mělo být jednáno s firmou Stratílek ve Vysokém Mýtě. Byla proto do firmy vyslána delegace, kde byla koupě projednána. Nyní ale opět nastala doba, kdy vznikly obavy, zda bude možné koupi uskutečnit vzhledem ke zvýšenému nebezpečí. V poslední chvíli se však podařilo novou stříkačku přivést. Přivezl ji František Vavřich. V době okupace byla stará stříkačka u Lejsků v továrně a nová ponechána ve zbrojnici.
Pak nastala éra německého fašismu, okupace, zatýkání komunistů a s nimi i členů požární jednoty a dalších bojovníků proti fašismu a německým uchvatitelům. Činnost jednoty jako takové byla ochromena. Veškerá činnost byla řízena okresním vedením. Kulturní činnost se za okupace neprováděla vůbec. Dělalo se jen to, co se muselo. A tak to šlo až do roku 1945 kdy jsme se dočkali toužebného osvobození americkou armádou.
9.září 1945 o 29. valné hromadě se dozvídá náš sbor velice smutnou zprávu, že náš obvodový velitel br.Hybner nepřežil mučení v koncentračním táboře v Terezíně. Jeho památku uctili minutou ticha. Dále bylo třeba vyřídit dokumentaci ohledně našeho nákladního auta Revers jelikož by nám byl odebrán do poválečného šrotu. Vše bylo zdárně vyřízeno.
15.dubna 1946 byli rozděleny hasičské obvody na Turnovský a Česko Dubský
1947 bylo rozhodnuto o prodání staré stříkačky i s výstrojí pro potřebu peněz za částku 9 500,-Kč
4.ledna 1948 na 32.v6alné hromadě byli na úvod poprvé zazpívány tři písně 1. Teče voda teče na počest prezidenta T. G. Masaryka, 2.píseň Písnička česká od Karla Hašlera, kterého miloval celý národ a 3. píseň Hej Slované na důkaz lásky v každé době.
26.března 1951 Skládá funkci náš první starosta Josef Nezdara z důvodu nemoci. Tuto funkci zastával neuvěřitelných 37 let.V této době také vzniká Místní Jednota Československého Hasičstva ve Frýdštejně.
5.června 1951 se ruší vyplácení pohřebného. Začala se zakládat JZD jelikož nebylo malým rolníkům umožněno hospodařit dle norem, které určovala vládnoucí strana
18.ledna 1953 bylo usneseno, že malá zbrojnice již nestačí potřebnému hasičskému materiálu a bude třeba postavit větší a modernější. Plán výstavby vypracoval br. Lad. Šikola.V témže roce bylo zakoupeno spousty stavebního materiálu a odpracovalo se 4074 brigádnických hodin. Práce pak ale šli velice pomalu neboť docházeli velkou měrou finance. V roce 1955 bylo rozhodnuto, že je třeba odkoupit kus pozemku br. Hadače pro lepší příjezd do zbrojnice.
28.dubna 1956 Se konala první výborová schůze v nové hasičské zbrojnici, která však ještě nebyla oficiálně otevřena jelikož bylo potřeba dodělat spousty drobných dodělávek. V tento den byl také pořízen první zápis na psacím stroji zn. Mercedes, který hasiči zakoupili za 1100,-Kč. V této době také vzniká první hasičské družstvo mládeže pod vedením br. Fr. Lejska ml. a zakupují se jim teplákové soupravy.
14.července 1956 Byl přivezen nový stroj DS 16, který pokřtili na BOUBELKU. Stará stříkačka DS 12 byla darována do Voděrad .V tomto roce také umírá náš první a dlouholetý starosta Josef Nezdara. Rok poté v roce 1957 v měsíci březnu ho na onen svět následuje další velikán našeho sboru Josef Pekař, který se vlastní pílí, přesvědčivostí a upřímností zasloužil o velikost naší členské základny.
13. prosince 1958 se poprvé konala valná hromada hasičů v pohostinství KANTIN jednota.
28 .června. 1959 se slavnostně a oficiálně otevírá nová hasičská zbrojnice. Byl vytvořen program: ve 13,00 slavnostní průvod od hradu, ve 14,00 slavnostní projev a předávání ocenění k 40.výrčí založení za dlouholetou a plodnou práci zasloužilým členům. Poté hrála v areálu koupaliště hudba OB Jenišovice pod vedením řídícího Mencla.
23.prosince.1959 předávají auto a stříkačku do socialistické péče.